Převzato z časopisu Čtvrťák

Hasičům nejvíc pomůžete, když nebudete parkovat, kde nemáte

Jestli existuje jedna věc, kterou nám celý svět závidí, je to systém jednotek sborů dobrovolných hasičů. Požární ochranu a prevenci, výchovu mládeže a kulturní činnost zastávají v obcích, městech i v městských částech. Letňany nejsou výjimkou. O fungování zdejšího sboru dobrovolných hasičů jsme si povídali s Karlem Slavatou, mužem, který stojí v jeho čele.

Tradice letňanského sboru sahá více než století do minulosti. Připomínáte si někdy tuhle bohatou historii?

Připomínáme si ji a dbáme o ni vlastně pořád. Náš sbor byl založen v roce 1895, když v Čakovicích hořel velký cukrovar a pár měsíců poté obytná stavení v Letňanech, takže se obec rozhodla ustavit stálé hasičské družstvo. Od té doby fungujeme bez přerušení, i když v 90. letech minulého století hrozil sboru zánik.

Odkud obvykle pocházeli členové vašeho sboru?

Tradičně byli našimi členy lidé, kteří pracovali v letňanských fabrikách. Po revoluci se začala výroba v Letově a v Avii utlumovat, lidé začali podnikat a také se hodně starat o peníze. Naštěstí se nám podařilo tu dobu přečkat a tradici, která trvá už 125 let, v Letňanech udržet.

Lidé si často neuvědomují, že dobrovolní hasiči jsou opravdu dobrovolní a že za služby neberou žádnou odměnu.

To máte pravdu, často se setkáváme s domněnkou, že jsme zaměstnanci radnice. My přitom všichni chodíme normálně do práce a služby držíme ve svém volném čase.

Proč to tedy vlastně děláte?

Já vždycky říkám, že každý dělá něco. Někdo se chodí ve volném čase potápět, někdo leze na skály, no a my si hrajeme na hasiče (směje se).

Ve vašem případě bych zrovna o hře nemluvil, protože jste členem zásahového družstva. Mohl byste nezasvěceným vysvětlit, jak jsou dobrovolní hasiči organizovaní? Mám dojem, že se to obecně málo ví.

Fungujeme v podstatě ve dvou organizacích, které spolu úzce spolupracují. Jedna z nich je Sbor dobrovolných hasičů. To je příspěvková organizace, lidé nás občas – celkem správně – přirovnávají k zahrádkářům nebo včelařům. Sbor má na starosti preventivní činnosti, vzdělávání v požární ochraně, výchovu mládeže, pořádání různých společenských a kulturních akcí v obci. Druhá je Jednotka požární ochrany, kterou ze zákona zřizuje obec, v Praze tedy úřad městské části. Tvoří ji členové Sboru dobrovolných hasičů, kteří splňují stanovené požadavky a prošli školením, testy a mohou vyjíždět k zásahům.

Dobrovolní hasiči obecně spolupracují s profesionály, u vás to platí doslova, protože s jedním jejich družstvem sdílíte i zbrojnici.

Nepropojuje nás jen zbrojnice. Z hodně kluků, kteří u nás začínali před osmi deseti lety jako mladí hasiči, se stali hasiči profesionální. U nás ale dál stejně slouží ve volném čase.

Je mezi mládeží o členství ve sboru zájem?

Je, a dokonce poměrně velký. Jedním z důvodů může být, že základem naší veškeré činnosti je dobrovolnost, a protože to neděláme pro peníze, členství v kroužku Mladých hasičů přijde rodiče na několik stokorun ročně. Troufám si tvrdit, že žádný jiný kroužek za tyto peníze neseženete. V minulosti se nám proto občas stávalo, že k nám rodiče dávali děti jen kvůli ceně. Ony ale u nás dlouho nevydržely, protože o tak specifickou činnost musíte mít prostě zájem.

Dovedu si představit, že náplň činnosti Mladých hasičů může být pro někoho náročná, ale určitě se děti naučí spoustu užitečných věcí.

Je fakt, že rozsahem programu se pohybujeme od skauta až po, dejme tomu, atletiku. Děti u nás mají zajištěné tělesné aktivity, ale seznamují se i se zdravotnickými dovednostmi, učí se například základům topografie nebo třeba správnému chování v přírodě. Koho to chytne, může se věnovat přímo i požárnímu sportu. Tomu se v současnosti dostává velké pozornosti a provozuje se v podstatě už jako sport na vrcholové úrovni, pořádají se i mistrovství Evropy a světa. My tady v Letňanech máme také naši domácí soutěž hasičské všestrannosti nazvanou Letňanský železňák.

Jsou Letňany jako čtvrť z hlediska požární ochrany něčím specifické?

Zvláštnost Letňan vyplývala z působnosti velkých továren (Avia, Letov i Výzkumný ústav letectví), které zde fungovaly a měly své vlastní požární jednotky. Ty ale zanikly spolu s ukončením činnosti podniků. Areály jsou většinou prázdné nebo se používají jako sklady, což na jednu stranu riziko požáru snižuje, na druhou stranu se stává, že začne hořet uskladněný materiál.

Měl byste nějaké doporučení pro obyvatele Letňan a Čakovic týkající se požární ochrany? Nebo vzkaz, co vám, hasičům, dělá starosti?

Starosti nám dělá, stejně jako všem hasičům ve velkých městech, parkování. Míváme velké problémy se dostat na místo zásahu. Jen na průjezd potřebujeme volné tři metry – od toho se také odvíjí kampaň „Tři metry k životu“, která nedávno proběhla médii. Jenže i ty tři metry jsou dostatečné jen na průjezd. Auto má šířku 2,5 metru, takže nám na každé straně zbývá 25 centimetrů. Což je na manipulaci s technikou a vedení zásahu hodně málo.

Takže nejvíce by vám při zásazích pomohla větší ukázněnost obyvatel?

Asi ano, protože abychom mohli zasahovat, tak se musíme na místo v první řadě dostat včas. Samotné zásahy jsou ale každý jiný a nikdy nevíte, na jaký zásah vás operátor pošle. Od loňského března, kdy přišel covid-19, jsme minimálně jednou týdně drželi na žádost HZS Praha 24 hodin pohotovost na stanici a vyjížděli jsme společně s družstvem profesionálních hasičů i k zásahům, ke kterým se v Praze běžně nepodíváme. Například k dopravním nehodám.

Takže vás práce u hasičů stále dokáže něčím překvapit?

Já sám jsem za 20 let působení u letňanských „dobráků“ absolvoval několik set zásahů. Každý z nich byl jedinečný a z každého si odnesete jiný zážitek. Jsou ovšem události, které se vám zapíší do paměti trochu víc. Například povodně 2002, bouře Kyrill, několik velkých pražských požárů, třeba požár tržnice Sapa nebo požár Průmyslového paláce na výstavišti v Holešovicích. Může se ale i stát, že vyjíždíte na kouř z bytu v 11 hodin dopoledne. Napadne vás, že se bude jednat o spálené potraviny, a nakonec se z toho vyklube požár bytu v domě s pečovatelskou službou v Bohnicích, kdy jsme z objektu museli evakuovat mnoho starých lidí se sníženou pohyblivostí.

Odnesete si z hasičské praxe něco i do soukromého života?

Tím, jak se člověk setkává s velmi dramatickými situacemi, si časem získá určitý nadhled. Ne, že by mu nebezpečné situace zevšedněly, ale neztratí v nich hlavu a dovede si v nich poradit. To se, myslím, do praktického života velmi hodí.

 Zdroj: Čtvrťák